Vladislav Vančura- Kosmas
Kosmas
Autor: Vladislav Vančura
Postavy: Kosmas- Starý, pražský kanovník, který rád čte latinské spisy, holduje slovním hříčkám a hačteření. Rád naslouchá prastarým příběhům.
Šebíř- Kosmův přítel. Člověk bez ctižádosti, který je celý život zahrabán ve slovanských spisech. Je dobrosrdečný, veselý a společenský. S Brunem se nemá příliš v lásce.
Bruno- Tento malý člověk byl taktéž Kosmovým dobrým přítelem. Čas trávil opisováním latinských legend. Narozdíl od svých dvou přátel byl tichý však a nenápadný. Se Šerbířem se nemá příliš v lásce.
Čtyři žebráci a starý mnich- Tyto postavy se proplétají celým příběhem a způsobí mnoho dobrého i zlého.
Děj: Starý Kosmas se rád procházel po městě a naslouchal příběhům. Jednoho dne narazil na čtveřici vandráků posedávající u řeky a zaslechl příběh o dívčí válce. Neveřil mu ani za mák, ale přesto chuďase odměnil a pozval je do svého domu na trochu jídla, aby mu na oplátku vyprávěli příběhy, které vyslechli nebo prožili. Jednoho dne za ním přišel bývalý mnich Sázavského kostela. Kostela, který byl trnem v oku všem dobrým křesťanům. Chtěl mu donésti jisté slovanské spisy. Tato událost velice pohněvala magistra Bruna, který se proto s Kosmasem velmi pohádal a vykázal jeho čtyři svěřence z domu. Příběh pokračuje dál, jeden ze čtveřice zemře a nahradí ho mnich, Kosmas se po létech shledává s dávným přítelem Šerbířem, předává mu Sázavské dokumenty a začíná pracovat na kronice, Kosmova manželka umírá, všichni muži se opět šťastně shledávají a obnovují staré, téměř mrtvé přátelství a kompletují kroniku.
Názor: Příběh o Kosmovi je opravdu zvláštní. Na první pohled se může zdát, že je to příběh o ničem, téměř nic neříkající, ale když se do tohoto dílka člověk začte hlouběji, pozná jak dobré a chvílemi i vtipné dílko to je. Čas od času jsem měla problémy s některými úseky. Né ani tak, že bych jim nerozuměla, ale spíš nedávali příliš smysl. Například, když Vančura popisuje, že Kosmas byl menší postavy s dlouhýma rukama. To by samo o sobě smysl dávalo, ale když chvíli potom napíše, že je z toho zřejmé, že rád jedl, nezbívá než se pousmát. Když to shrnu je to dobrý příběh, jsem ráda, že jsem si ho přečetl a navodil mě k tomu, abych si od Vančury přečetla i něco víc. Ovšem stačilo mi přečíst si ho jednou a nemyslím si, že bych se k němu ještě někdy vrátila, ale kdo ví.